Charakteristické znaky, Legendy, Oltář
Bohyně Sekhmet (jejíž jméno znamená "mocná", "silná", či snad "Ta, která se zmocnila") je milovaná i obávaná bohyně dřívějších Egypťanů. Je jedna z nejkomplikovanějších a nejrozmanitějších entit panteonu starého Egypta. Uctívaná jako bohyně mocných kouzel, léčení a patronka chirurgů, je i nejvýznamnější z dvanácti bohyní války a také vládkyní spalujícího vedra a horka pouště, dokonce i vykonavatelkou pomsty a smrti přinášejícího moru. Vládne obrovskou silou, krvelačností a zuřivostí, je však i vlídná a laskavá. Byla ochránkyní a někdy božskou kojnou faraona, který si jí v podobě čelenky z kobřích hlav nesl s sebou do války, kde spalovala svým ohnivým dechem srdce nepřátel Egypta a dodávala odvahu královi i vojákům. Když se Sekhmetin hněv ukonejší (aktivní energie se „kultivuje“), dostane bohyně přízvisko Werethekau - zázračná. Werethekau je podpůrná, léčící a laskavá.
Sekhmet je zobrazována obvykle jako žena s hlavou lvice, s ankhem v jedné ruce a holí ze stvolu papyru, zakončenou buď polorozvinutým lotosovým květem (typické pro bohyně), nebo šakalí hlavou (typické pro bohy mužského pohlaví) v ruce druhé, občas jako lvice. Na hlavě nosí sluneční kotouč s královskou kobrou, která představuje vytaženou „hadí sílu“. Až na pár výjimek není nikdy ztvárňována ve vzorovaném šatu a náušnicích. Její šat je buďto rudý, nebo bílý.
Protože jedna z jejích podob je silně agresivní a ničivá, bývá někdy Sekhmeta symbolicky znázorněna s některými jinak výhradně mužskými prvky (např. některé její sochy se vyráběly z černého kamene, přestože sochy bohyň se vyráběly ze světlých materiálů, někdy drží v ruce hůl se šakalí hlavou, typickou pro mužské bohy).
V pozdějších dobách je uctívána po boku tvořitele Ptaha, s kterým měli syna Nefertuma, se kterým později splynul (nahradil ho?) zbožštělý mudrc, písař a královský architekt Imhotep. Společně tvořili tzv. Memfidskou triádu, tři hlavní bohy města Memfisu.
V knize Tajemství bohyně Hathor (od R. Schumann-Antelme a S. Rossini), která pojednává o sexualitě ve starověkém Egyptě, se píše o Sekhmet takto: „Představovala destruktivní vyzařování Slunce a její moc se aktivizovala především v Epagomenech*, kdy se jí lidé pokoušeli usmířit oběťmi, modlitbami a litaniemi. Jejími pomocníky byly přízraky stoupající ze zahnívajících vod před příchodem záplav (Sekhmetina zřejmě největší slavnost je kolem letního slunovratu v době každoročních Nilských záplav – pozn.autorky). Na jedné straně dokázala zemi postihnout nemocemi a epidemiemi, na druhé straně je však také dovedla léčit: jejími kněžími byli i lékaři, které chránila svou mocí, což se neprojevovalo pouze v oblasti zdraví, ale také při obraně zájmů svého otce Re (Zda-li je Re skutečně otcem Sekhmet není až tak prokazatelně jisté, legend ohledně jejího zrození je známo víc – pozn.autorky). V každém případě se věnovala svému úkolu snad až s přílišným zanícením, měla ráda svobodu a pustošila břehy Egypta, jak o tom vypráví legenda o vyhubení lidí (Legenda o zkáze lidstva je vylíčená v dalším článku – pozn.autorky). Zároveň popouštěla uzdu svému nespoutanému libidu, díky čemuž představovala ztělesnění dominantní ženské sexuality. …“
*Epagomeny – Doslova „dny mimo rok“: tyto dny bylo nutno přidat, aby měl solární rok
Legendy
Legenda o zkáze lidstva z Egyptské knihy mrtvých
Obě tyto legendy jsou mezi nápisy hrobek králů Setia I. (třetí král XIX. dynastie, vládl 1313—1292 př. Kr.) a Ramsesa III. (druhý král XX. dynastie, vládl 1198—1167 př. Kr.) Jejich účelem bylo, zjednati králi vstup do nebe a snad i vládu nad bohy. Uveřejněny jsou v Annales du museé Guimet IX. Quantrième partie, tab. 15/1—18/95, XVI. tab. 59/1— 62/76.
............................................................................................................ bůh, jenž povstal sám ze sebe. Když uvázal se v kralování, byli lidé i bozi zajedno. Když však Jeho Veličenstvo zestárl, takže jeho kosti byly stříbro, jeho údy byly zlato a jeho vlas byl drahý kámen lazulový, lidé vymýšleli si zlé řeči.
Jeho Veličenstvo slyšel řeči lidí a řekl svým průvodcům: "Zavolejte mi mé oko, Šva, Tefnutu, Geba, Nutu i otce a matky, kteří byli se mnou, když jsem byl v pravodstvu, i Nuna, a ať přivede sebou své dvořanstvo! Přiveďte je opatrně, aby lidé jich nespatřili a nepozbyli srdnatosti! Přijdete s nimi do paláce, aby vyslovili své návrhy, a já odejdu do pravodstva, na místo, na němž jsem vznikl!"
Tito bozi byli přivedeni, a když byli u něho, dotkli se svými čely země před Jeho Veličenstvem, aby proslovil svou řeč před otcem nejstarších bohů, jenž stvořil lidi a jest králem lidstva, a řekli Jeho Veličenstvu: "Mluv k nám, posloucháme!"
Re řekl Nunovi: "Nejstarší bože, v němž jsem vznikl, a bozi předkové! Pohleďte na lidi, kteří vznikli z mého oka! Usmyslili si nepřátelství ke mně! Řekněte mi: Co činíte proti tomu? Nechci je pobíti, dokud nevyslechnu, co tomu říkáte!"
Veličenstvo Nun odpověděl: "Můj synu Re, větší než ten, jenž zplodil ho, mocnější než ti, kteří stvořili ho! Posaď se na svůj trůn! Velký jest strach před tebou, když tvé oko vyjde proti těm, kteří ti spílají!"
Veličenstvo Re odpověděl: "Hleďte, utíkají do pouště, bojíce se pro to, co řekli!"
Shromáždění bozi řekli Jeho Veličenstvu: "Vyšli svoje oko, ať rouhače uvrhne do neštěstí! Neboť nemáš-li ve svém čele oka, aby bilo nepřátele tvé?"
A ono vykonalo na nich pomstu, jsouc Sechmetou.
Když vrátila se tato bohyně, pobivši lidi na poušti, řekl Veličenstvo Re: "Buď vítána, Sechmeto! Vykonala jsi, co jsi měla vykonati!"
Tato bohyně odpověděla: "Jakože žiješ, bylo to sladké mému srdci, když zmocnila jsem se lidí!"
Veličenstvo Re řekl: "Budu jim zase vládnouti jako král, neboť se bojí!"
Stalo se však, že Sechmet odešla od noční hostiny, aby pustila se zase do jejich krve, počínajíc od Henennisutu.
Re zpozorovav to, řekl: "Zavolejte mi hbité posly, běhouny, utíkající jako stín těla!"
Ihned byli mu tito poslové přivedeni a Veličenstvo tento bůh jim řekl: "Vydejte se mi na cestu do Jebu a přineste mi co nejvíce plodů mandragory!"
Když mu byly tyto plody mandragory přineseny, dal je Veličenstvo rozemlíti onskému Sektiovi a otrokyně rozmílaly zatím ječmen na vaření piva. Pak nasypány byly tyto rozemleté plody mandragory do nápoje, takže vypadal jako lidská krev; bylo navařeno tohoto piva 7000 džbánů. Veličenstvo král Horního i Dolního Egypta, Re přišel se na toto pivo podívati s těmito bohy. Když se rozednilo onoho dne, kdy byli lidé pobíjeni od bohyně, postupující na sever, řekl Veličenstvo: "Jest to vskutku dobré. Tím zachráním lidstvo." A dále řekl Re: "Odneste to tam, kde hodlá vražditi lidstvo!"
Veličenstvo král Horního i Dolního Egypta Re rozkázal za tmavé noci, aby tento uspávající nápoj byl rozlit, takže pole byla zaplavena z vůle Veličenstva tohoto boha na čtyři pídě vysoko.
Bohyně vyšla ráno a našla zaplavená pole. Její obličej se rozveselil. Jala se píti a chutnalo jí to. A opojivši se, vrátila se, nepoznávajíc lidí.
Veličenstvo Re řekl této bohyni: "Buď vítána, Přívětivá!" ............................................. a dále řekl Veličenstvo Re o této bohyni: Budiž jí připravován o výročních svátcích uspávači nápoj a budiž pak dán otrokyním! ..................................
.
Pak řekl Veličenstvo Re: "Jakože žije, srdce mé nemá chuti býti pohromadě s lidmi. Pobil bych je, jako by jich ani nikdy nebylo, kdyby nebylo přilišné mé dobroty!"
Jednoho dne se krásná bohyně lásky, Hathor pohádala se svým otcem, bohem slunce Ra. Byla tak rozzlobená, že se proměnila ve lvici (Sekhmet) a odešla z Egypta do Núbie, kde se potulovala krajinou a ničila a zabíjela vše, co se jí opovážilo vstoupit do cesty. Když se Ra doslechl, že dcera odešla, byl hluboce raněn. Krása Hathor již v Egyptě nezářila.
Proto Re požádal svého nejmoudřejšího a nejvzdělanějšího písaře, boha moudrosti Thovta, aby se do Núbie vydal a přivedl jeho milovanou dceru domů. Thovt toužil vyhovět žádosti vládce bohů, avšak věděl, že se Hathor-Sekhmet hněvá, a bál se proto i o svůj život. Poté, co nahlédl do svých spisů a knihy kouzel, rozhodl se přijít k bohyni ne ve své podobě, ale jako uctivý a pokorný pavián. Thovt cestoval na jih do Núbie a bohyni našel. Pokoušel se přilákat ji zpět do Egypta chutným ovocem, lahůdkami a sladkými vzpomínkami na domov a jejího otce. Když je Hathor-Sekhmet slyšela a uvědomila si, co vše ztratila, rozesmutnila se. Thovt jí nabídl svůj doprovod a ochranu na zpáteční cestě. Bohyně se však malému paviánovi vysmála. Tvrdila, že moc a sílu Sekhmety nelze překonat. Thovt se usmál a začal jí vyprávět příběh o lvu a myši. Ačkoliv se Hathor-Sekhmet nechtělo Thovta následovat, toužila vyslechnout si jeho vyprávění, a proto se oba společně pomalu vydali na cestu domů.
,,Divoký lev se toulal lesem," začal Thovt vypráv
Sekhmet patří červená barva, která značí aktivní sílu, agresivitu a sexuální energii. Červená barva je barvou krve, kterou bohyně tolik miluje a je to také léčivá barva – desinfikuje. Vzhledem k Sekhmetině Sluneční podstatě jí náleží i barva zlatá – aktivní/jangová „královská“ barva.
Těmito barvami je dobré ozdobit oltář – sukno, svíce, vykuřovací miska ad. a v případě rituálů a bohoslužeb jí využít i jako obřadní roucho. Ideální je mít na bohoslužby speciální oděv, ženy například rudé šaty (nejlépe s odhalenými prsy) a zlaté šperky určené pouze ke službě bohyni.
Z vůní má ráda olibanum (kadidlo), červené santálové dřevo, světlý kopál a dračí krev.
Na jejím oltáři by také nemělo chybět červené víno, v některých případech* smíchané s krví (může být i menstruační), vonné tyčinky, svíčky a svícny, vykuřovací miska a mohou tam být vhodně umístěny i vaše rituální předměty jako je dýka ad.
Můžete jí darovat ozdobnou krabičku, do které budete vkládat různé kamínky a šperky, které jí chcete darovat. Z kamenů jí dávejte ty červené (nejlepší je karneol, rubín), případně i tyrkys. Šperky by měly být zlaté, stříbro se k Sekhmet nehodí.
Vzhledem k tomu, že této bohyni přezdívají Strážkyně západu (asi proto, že v Egyptě se táhla horká Saharská poušť ze západní strany?), je vhodné její oltář umístit na západ, kde bude moci oknem nahlížet na vycházející Slunce. Je možné ho umístit i směrem k jihu, protože jih je světová strana náležející ohni. Jednejte, jak cítíte, případně se zkuste v meditaci zeptat samotné bohyně.
* Krev do vína můžete dávat jak často chcete, ale vzhledem k tomu, že čerstvá krev je poměrně vzácná, stačí jí do poháru přidávat v naléhavých případech, kdy bohyni o něco žádáte, nebo o jejích slavnostech, či větších rituálech.