Věštby...
Můj život je prodchnut věštbami. Umím pracovat s kartami, věštím z koule, používám kyvadlo k odhalení příčin nemocí a jiných problémů... Mívám vnuknutí a hluboké sny, komunikuji s bohy. Hovořím s větrem i rostinami. A přesto je můj život jako na vodě - nestabilní, pochmurný a osamělý. Smutný. Jsem předurčena k osamělosti. Věštby však vždy radí dobře a pokud se podle jejich rady neřídím, špatně to dopadne. Vždy.
Jsem jako Pýthie - na vrcholku hory, uprostřed chrámu jsem vždy nepochopena, má slova však překládají špatně! Sedím na nestabilní židli, obklopena prázdnými těly chvějících se touhou po vlastním uspokojení! Blábolím nekonečná a zamotaná poselství bohů, kteří ke mě jsou stejně laskaví, jako jsem jim lhostejná. Opájím se vínem, tabákem, kuřidly a podivnými rostlinami a čas od času ztrácím svou osobnost, abych se stala prázdnou nádobou určenou k poselství Prozřetelnosti. Musím. Věřím, že štěstí, pokud se to tak dá nazvat, dosáhnu jen díky odevzdání se Síle, jenž ovládá osudy všeho na Světě. Avšak jen jako držitelka titulu spojovačky cest, která dovede lidi k vlastnímu uspokojnení a úlevě na úkor vlastní radosti a štěstí! Jsem jako houba, jenž nasakuje jejich bolest a trápení a někdy je nedokáže vstřebat. A to vše, bez nároku na vlastní city!
Jakmile začnu milovat, svět se mnou krutě zatočí. Odevzdala bych se komukoli, kdo mně bude milovat s starat se o mně! A přesto se ve mě probouzí bolest jen při tom pomyšlení na tak hroznou věc. Často uvažuji o smrti, o dobrovolném odchodu z tohoto světa. Je to však jen přechod do dalšího trápení a já vím, že není vnějšího úniku! Není kam se schovat,. Opovrhuji sebou, opovrhuji i lidmi. Nejraději bych vycházela ven jen v noci. Protože tma mě skryje před zraky hladového okolí, dychtícím po mé životodárné krvi. Jejich tužby se neshodují s mými. Má dětská naivita se neshoduje s jejich pragmatickým myšlením a má měkká citlivost se neshoduje s jejich tvrdým jednáním. Jsem tak opuštěná a sama. Znám svůj osud. Bohužel ho nedokáži změnit. To je ten úděl věštců. Vím, co se stane, ale prožiji to stejně bolestně, jako kdybych to nevěděla. Bohužel.